V podstatě každý dům má vchodové dveře – o tom asi není třeba diskutovat. Slouží jako vstup a zároveň také jako základní ochrana před zloději. Procházíme jimi denně, ať už doma, v obchodech, v zaměstnání, ve škole, aniž bychom si to uvědomovali. Jen málokdy jim věnujeme nějakou větší pozornost. A tak není divu, že si jen málokdy uvědomíme, že na mnoha domech, ať už soukromých či veřejných, najdeme kromě těch hlavních i vedlejší vchodové dveře. Jistě, například v rodinných domech nejsou až takovou samozřejmostí, byť se zde nachází v naprosté většině případů, u veřejných budov je však jejich přítomnost dána zákonem.
Důvodem je především bezpečnost – kdyby například vypukl požár a hlavní dveře se zároveň zaklínily, stále ještě můžeme utéci těmi vedlejšími. Nabídnou se nám tak zde také dvě případné únikové cesty, takže můžeme zvolit tu, která je bezpečnější, případně která je nám blíže. Není však třeba zastírat, že jsou mezi těmito vedlejšími dveřmi a těmi hlavními určité rozdíly. Je dobré se na ně podívat, abychom je od sebe později snadněji rozeznali, a nechtěli například nechtěně vstoupit na návštěvu či do obchodu těmi vedlejšími. Není to totiž až tak náročné.
V první řadě jsou tyto v porovnání s hlavními poněkud užší, zejména u rodinných domů. Zde tvoří především zadní vchod na zahradu, takže nemusíme obcházet celý dům. U těch veřejných zase často slouží jako únikový východ v případě poplachu, případně je používán pro příjem zboží. Další indicií je jejich umístění. Zatímco u hlavních dveří je to přední strana domu, ty vedlejší jsou buď v zadní, nebo v boční části. Prakticky nikdy nejsou umístěny těsně u sebe, a to především z již výše uvedených bezpečnostních důvodů. Pokud vypukne požár, chceme mít více než jednu možnost dostat se ven. Pak je tu také zdobení. Mnohdy jsou nevýrazné, nepřitahující pozornost. Většinou mají jen jednu barvu, obvykle ladící s domem. Je vidět, že zde jsou čistě kvůli nějakému účelu, nikoliv proto, aby zároveň přidávaly estetiku. Podle toho je také můžeme poznat.
