Rytmus vydal prozatím nejkomplexnější a nejdospělejší desku své kariéry

TRU 16. 12. 2016 0
Rytmus vydal prozatím nejkomplexnější a nejdospělejší desku své kariéry

O tom, že právě na „tuhle“ desku čekal každý druhý, čteme často – ve statusech, tiskových zprávách a koneckonců i recenzích na jednotlivé počiny. U Rytmusova zbrusu nového počinu ale můžeme podobné prohlášení uvést se zcela čistým svědomím. Přece jen se bavíme o legendě, která nemá minimálně v československém rybníčku konkurenci, a to jsme si dost možná nastavili geografické hranice ještě poměrně skromně. Jeho úspěšné vpády do Polska je přece jen těžké přehlédnout. Ale nyní už konečně k samotné desce, která dostala majestátní titul Krstný otec.

Rytmo je ve formě a je si toho zatraceně dobře vědom. Jak by si jinak mohl dovolit odeslat na mix a mastering projekt, který obsahuje 24 stop? Zapomeňte na nějaké skity, intra a outra a podobné „natahovačky“. Bavíme se o čtyřiadvaceti unikátních skladbách. Při zběžném pohledu na tracklist si dost možná řeknete, že je tu přehršel hostů. Možná. Ale já osobně si přesně takhle představuji Rytmusovu roli kmotra. Někoho, kdo si k sobě nepustí jen tak někoho – a komu se již takového privilegia dostane, ten může mít setsakramentskou radost. Jsou tu mnohá překvapení – Kaliho, Jamese Colea nebo dokonce Indyho, by na téhle desce čekal asi jen málokdo. Rytmus se ale baví a může si dovolit opravdu leccos. Jsou tu velice příjemné featuringy, z nichž u mě osobně vede Sergei Barracuda, Elpe nebo kráska jménem Laris Diam. Co se týče produkční stránky celého projektu, jsou tu zastoupeny snad všechny směry a feelingy, kterými si rap jako žánr za posledních několik dekád prošel. Syrový old school, moderní zvuk, stejně jako líbivé melodie, které interprety vybízejí ke zpěvu. A všichni dobře víme, že Paťo se nebojí snad žádné polohy.

Beatmakeři odvedli skvělou práci. Nejvíce zde podle mě vyčnívá Maiky Beatz, který si vzal na starost sound engineering celého alba. Dva super zářezy předvedl také Special Beatz, přičemž především avizovaný duet se Sergeiem B je pro mě melodickým mistrovstvím. Jako umělec má stále co říci. Do jisté míry se drží svých klasických témat, ale je moc dobře vidět jistá vyspělost. Na téhle desce najdeme pramálo vyloženě negativních vibrací a vyrovnanost z ní opravdu číší. Přece jen si položme ruku na srdce – nostalgická zpověď v podobě skladby Krstný otec vyvolá husí kůži snad každému. A osobně dost pochybuji o tom, že bychom se takhle upřímné sondy dočkali na nějaké z předcházejících desek. Tohle je konečně na kost odhalený Rytmusův příběh, mnohem více, než třeba ve filmu Sídliskový sen.

Krstný Otec je bezesporu jednou z desek, na něž nejspíš ani nejde říct nějaký objektivní a ucelený názor. Po profesní stránce se pochopitelně jedná o křišťálově čistou práci a opravdu mistrovsky zvládnutý projekt, který je především celistvý. To u desek podobného ražení cením nejvíce. U 24-trackového kolosu je to opravdu úctyhodné. Pro někoho je deska možná dlouhá a čas od času trochu fádní, ale za mě zde slabé místo tak nějak chybí. A to je takový malý zázrak.

  • 9,5/10